GRV vede k zodpovědnosti za současné dění ve světě, k uvědomění propojenosti aktuálních problémů lidstva a k důležitému vědomí, že je třeba brát svět jako celek, neboť problémy jednotlivých částí světa mají globální dopad na svět jako takový. Trvalá udržitelnost je nutností pro zachování světa pro budoucí generace.
Na podnět naší paní ředitelky Ing. Jansové jsem se zjara do programu GRV přihlásila a v termínu od 25. 08. 2019 do 31. 8. 2019 jsem měla možnost účastnit se studijní cesty do Lisabonu. Stáž byla orientovaná na chudobu a její globální souvislosti. Vybraná skupina nás dvanácti pedagogů z různých koutů Čech i Moravy v čele s paní Dr. Michaelou Tužilovou z NIDV navštívila stěžejní portugalské školské a sociální organizace. Každá z návštěv obsahovala jak teoretický, tak praktický vhled do daného školského či sociálního systému.
Z lidského hlediska stojí za zmínku uvést skutečnost, že portugalští učitelé, sociální pracovníci i zaměstnanci školské a sociální administrativy vnímají svoji práci především srdcem. Jinde běžná uspěchaná nevrlost zde není patrná a snad ani tolik obvyklý a priori odmítavý postoj nebývá normou.
Míruplná mentalita místních obyvatel a jejich laskavý přístup k lidem kolem sebe mne doslova nadchly. Jemně nostalgická nátura Portugalců, která je snad ovlivněná syrovým atlantickým klimatem, je zaměřená na „caritas a okamžik tady a teď“, což je klíčové jednak ve sféře sociální, jednak v pedagogické.
Dále je znát i odlišný přístup ke stáří, jakoby zde novodobý zvrácený kult mládí a krásy nehrál roli. Portugalští senioři jsou přirozeně přijímáni a možná i proto se ve tvářích starých lidí zrcadlí grácie, lehkost i určitá hravost.
Výjezd byl přínosem pro každého z účastníků, neboť jsme měli příležitost začlenit se do reálného života současného Portugalska, porovnat ho s učebnicovými znalostmi a předat poznatky svému okolí. Naše Střední škola gastronomie a služeb se zaměřuje na profese, kde stojí práce s lidmi a s přírodními zdroji na prvním místě. A jako pedagogové si uvědomujeme, že je třeba vést mladé lidi k odpovědnosti za dění kolem sebe a začlenit cíle trvalé udržitelnosti do výuky tak, aby se prolínaly vyučujícími předměty.
Foto je z chudinské čtvrti Olaias, která vyrostla z místního slumu. Zachycený streetart zobrazuje v minulosti častou emoci tamních obyvatel: Neexistujeme. Nejsme vidět, nechtějí nás slyšet a bezpečné je nemluvit.
Nutno podotknout, že v současnosti je opak realitou. Sociální péče je na vysoké úrovni a nechybí zde již zmíněný humánní srdečný rozměr.
Mgr. Jolana Mathesová, učitelka anglického a německého jazyka
Foto: Jan Husák
